Červenec 2013

Příběh Kola roku

25. července 2013 v 11:47 | Daraija |  Kolo roku
Zastav se, poutníku, a poslechni příběh, co utkal čas,
Jenž na počátku věků děl a zítra se stane zas ...

Jarní les je v plné síle, stromy zelení se pyšní a něžným kvítím se zdobí luka, vše probouzí se, kol skal i úvalů a v potoce led už puká. Mezi stromy, mezi houštinami, mladý muž, coby jelen ladný, toulá se sám, divoký a přezáhadný. Svou silou moh by lámat skály, chrabrostí se se strachem měřit, bloudit lesem věčně a svůj život do rukou mládí svěřit.
Znovu mladá, znovu krásná, kráčí lesem luně vstříc. Bílý šat má, v ruce luk, na čele září půlměsíc. Jde tudy prvně a přec tu kráčí znovu, cítí sílu lesa a touhu k lovu. Prochází lesem a luna na nebi září, tu zahlédne paroží stín a pak čelí jeho tváři.
Pevné rty má a oči jasné. Dívá se na ni a plamen v očích nepohasne. Pánem lesa je, i pánem lovu, jak říká jeho paroží, však když spatří ji, v ruce luk a ruce šíp, jí loven být on zatouží. Úsměv dotkne se rtů, pak nohy rázem běží. Ona nezaváhá, lovu odolá jen stěží. Pozvedá luk a zamíří lovkyně panna a šíp lásky najde cíl ostarního rána. Postupně rozkvétá každý květ, jak jejich láskou je protkán svět.
Jak den za nocí míjí, dál lesem toulá se jelen ladný a dívka, již střeží měsíc zrádný. Však věrně si svírají ruce, on jí dal svou duši ona jemu srdce. Když dubnový večer změní se v máj, zásnubním sálem je pro ně háj. Svou lásku slibem stvrdí a plamen vášně u nich vzplane, tu noc, on mužem, ona se ženou stane. Jak zvolna utichá noci žár, z ženy a muže stává se pár.
Když přijde den nejdelší, jež rok kdy poznat smí, na vrcholu své síly stojí lesa král, on vládcem své říše je a slaví štěstí, jenž mu osud dal. Svou paní něžně objímá a rukou svou hladí bříško, kde nový život se skrývá. Nejdelší den tak Lithou zván bývá.
Vláda krále, však létem končí, on teď jiný úkol má, na cestu do stínu, spolu se slunce se dá. Poznal kouzlo mladých let, ba i lásky všechny čtvrti, už k moudrosti mu zbývá, jen pochopit smysl smrti. Když zlaté klasy zdobí pole, vydá se pán lovu, tiše a sám na cestu tmou, den první sklizně, pak Lammasem často zvou.
Podzim ohlásil své místo, když barevný stromům dal šat, snad Paní úsměv vykouzlí na tváři, až svět barvami se rozzáří. Paní, jež se matkou brzy stane, však z očí jen slza za slzou kane. Na cestě své smuten je i král, když vzdálen je čím dál víc, od té jíž srdce dal. Tak dni druhé sklizně jméno Mabon dal, když vrátil se lesa král, pro tu již miloval.
Společně do říše stínů kráčí, jdou cestou nerovnou, jež nikam nezatáčí. Když pokoří brány smrti, opět na trůn usedá Král, jenž život, lásku i smrt teď znal. A hudba zazní z podsvětních síní, když na zemi Samhain je a světlo září z dýní.
Krutá zima mrazy děsí a tají dech krásou vloček svých. Zvláštní noc, zvláštní kouzlo nese, jako by cos ožilo, na lukách i v lese. Tak Yulem se den stal, když z paní zrodil se král. Světlo se vrátilo v naše kraje, sníh už mizí a hudba v domech hraje.
Rychle roste dítko malé, rychle se z něj stává lesa pán, prodírá se houštím, dosud nikým nepoznán. Paní jeho odpočívá v podsvětí, dokud není opět na svět, povolána od dětí. Tak na Imbolc, objeví se znovu, jako mladá pana s touhou po lovu. Prochází lesem a luna na nebi září, tu zahlédne paroží stín a pak znovu čelí jeho tváři.
Tak kolo roku věčně se točí,
Chtěj a spatří to i tvoje oči.

Píseň čarodějů

19. července 2013 v 16:43 | Daraija |  Texty
Poslyšte nyní slova čarodějů,
skrývané v noci po dlouhý čas,
když sudba naše temnější byla,
vynášíme je na světlo zas.
Tajemnou vodu a oheň,
zemi svou zrodu a vzduch,
ze skryté podstaty známe a budem´
mlčení zachová odvážný duch.
Veškeré přírody koloběh zrození,
střídání jara a zim,
sdílíme s vším živým spojeni,
v magickém kruhu se radujem´ s ním.
Čtyřikrát do roka o Větším Sabatu
ožije pohanský háj:
Imbolc, Lughnasad, den duchů zemřelých
a První Máj.
Když stejná jako den vláda je noci,
nejdelší noc a nejdelší den,
pohanské oslavy čtyř Menších Sabatů
v podvečer slaví svůj rej.
Třináct úplňku doroste do roka,
při nichž Kruh se shromažďuje
třináctkrát o Esbatu raduj se,
co jich do roka je.
Moc, jež se dědila napříč věky,
již sdílela žena a muž,
chovala staletí jedno pro druhé,
dříve než začal měřit se čas.
Když vytyčen magický kruh
je dýkou či holí,
jichž hrana leží na pomezí světů
v hodině kouzel stíny ji halí.
Tento svět nemá právo Ji znát,
od Zásvětí nezvědí ničeho,
Nejstarší z bohů jsou tu vzýváni,
Velké Dílo završeno.
Dva jsou čarovné pilíre
stojící u paty svatyně
dvě mocnosti přírody
dvě podoby božství.
Temnota a světlo se střídají,
naproti jeden druhému,
představováni Bohem a Bohyní,
tak jak to učí předkové.
V noci co divoký jezdec na větru je
Rohatý Bůh a Pán Stínů,
přes den Král Lesní Říše
zelenou obývá mýtinu.
Stará i mladá jak sama si hoví,
brázdí mlhy ve své bárce
Stříbrná Paní Luny,
Stařena vládne kouzly v šeru.
Pán a Paní magie,
jež v hlubině mysli tvé dlí,
věčnou moc stále obnovují,
co ničit i počínat smí.
Tak připij dobrým vínem na Dávné Bohy
a miluj a tanči a hrej k jejich slávě,
než Zásvětí brána nás přijme
v tichu na konci dní.
A "Čiň jak Ty chceš" ať je výzvou tvojí,
též ať je jí láska, jež nezraní
Jediný Zákon tě s osudem pojí,
při magii věků, staniž se tak!

Tajemná studna v Poděbradech

19. července 2013 v 16:37 | Daraija |  Magická místa
Při teď už tradiční dovolené v Poděbradech, jsme s Turmaween za mířily na prohlídku kolonády. Překrásné květiny a všudy přítomné vodotrysky nebyly tím jediným co nás zaujalo. Uprostřed jedné ze zahrad stojí totiž krásná zeleně natřená studna. už z dálky vypadala přímo kouzelně, o to víc jsme byly překvapené, když jsme si ji prohlédly z blízka.

Kolem dokola ji zdobí čtyři tváře. Jako první jsem si všimla tváře slunečního boha

Další dvě tváře patřily obrazům bohyně

Poslední tvář mě zaujala nejvíc, no řekněte sami, není dokonalá?

Dnes už studna sice nefunguje jako studna, ale slouží k osvětlení, přesto je alespoň pro mě, skvostem kolonády.

Runa čarodějů

18. července 2013 v 14:25 | Turmaween |  Texty
Runu čarodějů můžete zpívat při jakékoli oslavě měsíce (esbatu), zmíňku o ní naleznete také ve Wiccan rede .

Temná noci, jasná luno,
vládcové čtyř stran.
Zazni, mocná runo,
voláme vás k nám.

Nechť země, voda, vzduch a oheň,
proutek, pentakl i meč
začnou plnit moji vůli,
nechť vyslyší moji řeč.

Šňůry, důtky, vůně, nůž,
všechna meče síla,
nechť probudí se k životu
a dají se do díla.

Královno nebes,
královno pekel,
rohatý lovče noci,
naplňte magicky vůli mou,
to vkládám teď do vaší moci.

Při silách země a moře,
při moci slunce i luny,
nechť zrnka vůle mé vyklíčí
vyřčením této runy.

Eko, eko, Azarak,
Eko, eko, Zamilak,
Eko, eko, Karnajna,
Eko, eko, Aradia.

Wiccan rede

18. července 2013 v 14:20 | Turmaween |  Texty
Wiccan rede, Wiccarián rede anebo také Zákon čarodějnic, není jen soubor nějakých pravidel, které musejí všichni příslušníci Wiccy dodržovat, spousta wiccanů se jím řídí i v každodenním životě. Jaké poselství si v něm najdete vy?

Zde naleznete jeden z překladů, zřejmě ten nejznámější.

Zákon čarodějnic cti,
s důvěrou a láskou vždy.
Musíš žít a nechat žít
a poctivé srdce mít.
Kruh na třikrát obejít,
k ochraně jej posvětit.
Abys zaklel slovem svým,
zaklínadlem nechť je rým.
Ať něžný je pohled tvůj,
Pohlazení nelituj.
Hovoř málo, slyš tím víc,
tanči když roste půlměsíc.
A také pěj když ubývá
dávnou runu čarodějnic,
jež naši Paní uctívá.
A když měsíc vrcholí,
tvá přání se vyplní.
Varuj se severních vichrů.
zamkni dveře, stáhni plachtu.
Však jižní vítr vítat smíš,
tehdy svou lásku uvidíš.
Vane-li vítr od západu,
mrtví nespočinou v klidu.
Když vane vítr východní,
přinese hojnost do tvých dní.
Devět dřev pod kotel patří,
pomalu i rychle hoří.
Paní patří černý bez,
jeho pálení se střes.
Když se kolo roztočí,
čarodějky poskočí
kolem ohně Beltaine,
který z jara zaplane.
Když je kolo na konci,
Rohatému zapálíme dle zákona hranici.
Uč se sílu bylin znát,
požehnání paní dát.
Tam, kde voda zašumí,
vržený kámen zví.
Jakkoliv něco toužíš mít,
chamtivost nenech v srdci být.
Neztrácej čas s hlupáky,
sic zařadí tě k nim taky.
S láskou vítej, s láskou přej,
vřelou tváří, srdcem hřej.
Ve štěstí se setkávej,
stejně tak i rozcházej.
Cokoliv učiníš, třikrát se vrátí,
ten, kdo zlu propadne, všechno ztratí.
Potápíš-li se do nesnází,
nech hvězdy, ať tě doprovází.
Bez pravdy láska nemá být,
pokud se nemá zprotivit.
Těchto pět slov ať navždy ctíš:
"Čiň co chceš, pokud neškodíš."

Rituál Litha 2013

18. července 2013 v 14:00 | Turmaween |  Oslavy Lithy

Sice se skoro měsíčním zpožděním, ale přeci jen, konečně vám přináším nějaké fotky a informace o tom, jak náš coven slavil letošní Lithu.

Jako většinu sabatů jsme i tento slavily venku. Počasí nám naštěstí přálo, takže se nemusel konat žádný zběsilý únik pod střechu.

Samozřejmě, že ani při tomto sabatu nám nechyběl oheň uprostřed kruhu.


Při oslavě tohoto svátku ve vhodné vytvořit kruh z kamenů, my ovšem zvolily tradiční způsob a kruh jsme měly ohraničený svícemi. I přesto jsme si však alespoň vytvořiy kamený minikruh, do keterého jsme umístily věnec ze svic.



A zde ještě ukázka našeho oltáře.