Píseň čarodějů

19. července 2013 v 16:43 | Daraija |  Texty
Poslyšte nyní slova čarodějů,
skrývané v noci po dlouhý čas,
když sudba naše temnější byla,
vynášíme je na světlo zas.
Tajemnou vodu a oheň,
zemi svou zrodu a vzduch,
ze skryté podstaty známe a budem´
mlčení zachová odvážný duch.
Veškeré přírody koloběh zrození,
střídání jara a zim,
sdílíme s vším živým spojeni,
v magickém kruhu se radujem´ s ním.
Čtyřikrát do roka o Větším Sabatu
ožije pohanský háj:
Imbolc, Lughnasad, den duchů zemřelých
a První Máj.
Když stejná jako den vláda je noci,
nejdelší noc a nejdelší den,
pohanské oslavy čtyř Menších Sabatů
v podvečer slaví svůj rej.
Třináct úplňku doroste do roka,
při nichž Kruh se shromažďuje
třináctkrát o Esbatu raduj se,
co jich do roka je.
Moc, jež se dědila napříč věky,
již sdílela žena a muž,
chovala staletí jedno pro druhé,
dříve než začal měřit se čas.
Když vytyčen magický kruh
je dýkou či holí,
jichž hrana leží na pomezí světů
v hodině kouzel stíny ji halí.
Tento svět nemá právo Ji znát,
od Zásvětí nezvědí ničeho,
Nejstarší z bohů jsou tu vzýváni,
Velké Dílo završeno.
Dva jsou čarovné pilíre
stojící u paty svatyně
dvě mocnosti přírody
dvě podoby božství.
Temnota a světlo se střídají,
naproti jeden druhému,
představováni Bohem a Bohyní,
tak jak to učí předkové.
V noci co divoký jezdec na větru je
Rohatý Bůh a Pán Stínů,
přes den Král Lesní Říše
zelenou obývá mýtinu.
Stará i mladá jak sama si hoví,
brázdí mlhy ve své bárce
Stříbrná Paní Luny,
Stařena vládne kouzly v šeru.
Pán a Paní magie,
jež v hlubině mysli tvé dlí,
věčnou moc stále obnovují,
co ničit i počínat smí.
Tak připij dobrým vínem na Dávné Bohy
a miluj a tanči a hrej k jejich slávě,
než Zásvětí brána nás přijme
v tichu na konci dní.
A "Čiň jak Ty chceš" ať je výzvou tvojí,
též ať je jí láska, jež nezraní
Jediný Zákon tě s osudem pojí,
při magii věků, staniž se tak!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama