Červenec 2012

Mandragora lékařská (Mandragora officinarum)

16. července 2012 v 10:50 | Turmaween |  Magická zahrádka
Lidové názvy:
pokřín obecný, jablíčko lásky, čertovské či satanovské jablíčko, zemské jablko, zemský mužíček, psí jablko, kořen satanův, satanova varlata, šibeničník, ďáblova panenka

Mandragora lékařská, neboli pokřín obecný, je vytrvalá rostlina s krátkým stvolem. Na tomto stvolu vyrůstá hustá růžice listů, které jsou dlouhé až 30 cm. Z růžice pak vyrůstají hrozny zvonkovitých květů. Květy mohou být zelenobílé, fialové či modravé barvy. Její plody jsou oválné nebo kulovité bobule, jež mají velmi silné aroma a jejich dužina obsahuje mnoho malých semínek. Její kořen dosahuje hloubky až 1 metr a svým tvarem připomíná lidské tělo.
Mandragora se nejčastěji vyskytuje na neobdělávaných kamenitých půdách.

Mandragora má silné halucinogenní účinky a působí také jako velmi silné sedativum a hypnotikum. Při nižších dávkách se šťáva z jejího kořene používala jako lék na nespavost, při vyšších jako analgetikum k utlumení bolestí při operacích. Z jejích listů se pak vyráběly oblady na zánětlivá onemocnění kůže.

Zmínka o této magické rostlině je dokonce i v Bibli, kde byly její plody nazývány jako "jablíčka lásky". Lidé věřili, že její afrodiziakální účinky působí nejen na ně, ale dokonce i na zvířata.

Řekové ji kvůli jejím afrodiziakálním vlastnostem zasvětili bohyni lásky Afrodité. Oloupaný kořen mandragory máčeli a vařili ve víně nebo octu, který potom pili a tím dosahovali stavu omámení. Ženy nosily kořen mandragory na krku a ten je měl chránit před neplodností.

V některých kulturách byla mandragora považována za ďáblovu rostlinu, v jiných zase sloužila jako ochrana před negativní energií, posedlostí a nemocí. Její kořen se zavěšoval v příbytcích, aby zajišťoval blohobyt a vyháněl zlé duchy.

Získat mandragoru ovšem není vůbec snadné. Při vytrhávání prý vydává tak silné skřeky, že člověk na místě zešílí nebo dokonce zemře. Proto se její kořen omotával provazem, který se přivázal k ocasu psa a ten ji ze země vytáhl. Zvíře pak ihned zemřelo. Člověk stál mezitím opodál a zalíval si uši voskem nebo smolou, aby se uchránil od jejího křiku.


Příběh Absúa

15. července 2012 v 17:30 | Turmaween |  Bůh Absú
V dobách, kdy neexistovalo nic, nebe ani země, smísil se sladkovodní oceán (Absú) se slaným oceánem (Tiámat). Z tohoto spojení vznikaly nové generace bohů, mezi nimi byli například bohové Lachmu, Lachamu, Enki a Anšar.
Mladí bohové ovšem nebyli takoví, jak si Absú s Tiámat představovali. Na Zemi zavládl chaos, kvůli přílišné aktivitě nových bohů. Absú se rozhodl tento neklid řešit. Požádal o pomoc, svého rádce, který mu poradil, že je nutné mladé bohy bez milosti zabít. Absú svou choť miloval natolik, že bez váhání na tento čin přistoupil, jen aby ji zajistil klid. Tiámat ale odmítla s plánem pomoci. Absú se tedy rozhodl zničit mladé bohy sám. O jeho úmyslech se dozvěděl jeden z bohů, Ea. Ten vymyslel kouzlo, které Absúa uvedlo do hlubokého spánku. Ea mu nakonec odebral veškeré znaky moci, spoutal jej a nakonec zabil.
Po Absúově smrti se z jeho nitra zrodil jeden z nejmocnějších bohů, Marduk.

Kdo je Bůh Absú

15. července 2012 v 17:13 | Turmaween |  Bůh Absú
Bůh Absú se objevuje v akkadské mytologii, kde je popisován jako prvotní Sumersko-akkadský bůh. Je zde zobrazován jako protějšek bohyně Tiámat, tedy jako sladkovodní podzemní oceán, ale také jako vládce podsvětí. Později, když se smísil se slaným oceánem (bohyní Tiámat), vznikaly z něj další generace bohů.
Po smrti, kdy jej zabili vlastní potomci, se z jeho nitra zrodil bůh Marduk, který se stal nejvyšším bohem za vlády Nabukadnesara I.
Legendy také praví, že z boha Absú se zrodili první lidé.

Příběh Tiamat

15. července 2012 v 13:46 | Daraija |  Bohyně Tiámat
Na počátku věků, mnohem dříve než se narodil čas a nic na světě nemělo své jméno, se zrodila Tiámat. Bohyně oceánů a slaných vod. Dlouhá léta žila v osamění, však jednou potkala boha Absúa, který vládl sladkým vodám. Tehdy bohyně pocítila, že ji něco schází. Zamilovala se a on se zamiloval do ní. Z jejich lásky se narodily nové generace bohů, které měly vládu nad pevninou, větrem a ohněm.
Tiámat se odebrala do ústraní a odpočívala spolu se svou sladkou polovičkou, plně spokojena s dílem, jež vytvořila.
Mladí bohové však nebyli takoví, jak si je Tiámat představovala. Dříve klidný svět se proměnil v neutuchající hluk a chaos. Bohynin choť nechtěl nadále snášet bláznění svých dětí a rozhodl se je zničit. Bohyně však své děti milovala a nedovolila Absúovi vykonat tak hrůzný čin.
Však mladí bohové vytušili, že je Absú nemá v lásce a nejsilnější a nejrychlejší z nich vrhl do hlubin, kde spočívali praotec a pramáti, zaklínadlo tak mocné, že ho navěky uspalo.
Tiámat ztrátou svého chotě trpěla. Noc za nocí prolévala potoky slz, až hladiny slaných vod začali stoupat. Zůstala však v hlubinách jen se svým věčným žalem.
Za několik pokolení ji však probudil svým hlukem nejmladší z bohů. Tiámat se rozzuřila vztekem tak velkým, že se na moři vytvořily velké vlny a víry. Tentokrát bohyně nebyla milostrdná, rozhodla se pomstít svého chotě. Stvořila proto draky, hady a další nestvůry, aby potrestali vyníky. Mladí bohové byli ale příliš silní.
Jeden z bohů ji porazil . Pramáti zemřela. Z jedné půlky jejího těla se stala země, z druhé nebe. Z jejích slin se utvořily mraky a z očí začaly vytékat řeky Eufrat a Tigrid.



Kdo je Bohyně Tiamat

15. července 2012 v 13:21 | Daraija |  Bohyně Tiámat
Tiámat je babylonskou bohyní představující slaný oceán. Babyloňané věřili, že naše planeta byla na začátku plná vody a proto ji nazvali Tiamat, teprve když se setkala se sladkou vodou (ztotožnění boha Absú) se na ní vytvořila pevnina.
Tiámat je považována za první bytost na světě, ze které vzešlo všechno živé a skrz nichž se zrodily další generace bohů.
Často je zobrazována jako pětihlavý drak.


Černý bez (Sambucus nigra)

15. července 2012 v 13:08 | Daraija |  Magická zahrádka
Lidové názvy:
Bezinka, bezinky, kozičky, kosmatice (bezový květ), psí bez, smradlavý bez, smradinky, chebzí, bzejna, hural

Bylinný kód:
krev- míza černého bezu

Černý bez je keř či menší strom, který roste především poblíž lidských obydlí. Kvete bíle a má černé bobulovité plody.

V léčitelství se dá využít prakticky každá jeho část. Pomáhá při průjmech, bolestech břicha, kašli a chřipce. Mast z listů zase působí hojivě na kožní problémy všeho druhu. Působí příznivě při horečkách a onemocnění průdušek a plic.
Jedno staré přísloví říká: Před heřmánkem smekni, před bezinkou klekni.
V lidovém léčitelství se využívá od nepaměti. Z plodů se zhotovuje víno či koláče, které je možné použít i jako sabatové pokrmy.

Bez je posvátným stromem, jeho dřevo se nesmí nikdy použít k pálení, to přivolává smrt a neštěstí. Naši předkové nosili k bezu jako úlitbu mléko a koláče.

Bezová píšťalka, také zvaná jako Panova flétna, která se vyrábí z březového proutí, má moc přilákat duchy. Výhonky bezu se také dávají do rakví.

Bez je posvátný nejen pro své široké využití v léčitelství, je také zasvěcen bohyni. Keltové věřili, že v sobě ukrývá duši Dryády (Bezová matka), která potrestá každého, kdo by chtěl strom pokácet. V čarodějnictví je bez ztotožněním Bílé bohyně života. Jeho bílé květy představují pannu, rudá míza je ženou a černé plody stařenou. Říká se, že Bohyně v něm schovává duše zemřelých čarodějnic.

Na Samhain je možné pod bezem vidět víly a prý dokonce i samotného vílího krále a to v noci o letním slunovratu. Bez zasazený u domu, chrání jeho obyvatele a přeje štěstí rodiny. Také odráží zlá kouzla.
V magii ho lze použít pro splnění přání nebo jím lze požehnat osobu či předmět posypání bezovými listy, květy a plody.

Elfové

15. července 2012 v 10:01 | Turmaween |  Bytosti vzduchu
Elfy si lze představit jako mladé dívky nebo chlapce. Mají útlé postavy, hezké a velmi jemné obličeje a oválná křidélka (podobná vážkám). Děvčátka nosí široké, splývavé sukýnky a korunku, chlapci zase punčochové kalhoty a kabátky, vždy v barvách toho, co chrání.

Elfové žijí ve všech kvetoucích rostlinách, ale i v mechu. Tito elfíci jsou velcí jen několik málo centimetrů. Ovšem existují i větší, kteří ochraňují celé louky nebo paseky. Když květiny odkvetou, odejdou a stráví zbytek roku v lemu sukně Bohyně. Na jaře se ovšem znovu vracejí zpět ke svému květu. Pokud už tam jejich květ není, hledají si jiný stejného druhu. Na zemi elfi žijí jen několik týdnů či měsíců. Mohou ovšem žít až několik tisíc let.

Jak se modlí čarodějky-Michaela Kudláčková

14. července 2012 v 19:59 | Daraija |  Magická knihovna
Velmi pěkná kniha plná autorčiných osobních zážitků, ale i několika informací o magii a věštění.

Jde vlastně o jakýsi soupis autorčiných názorů na nejrůznější magická témata. Ačkoliv v knize najdete několik informací o síle kamenů, sabatech či bylinkách, není to kniha určená pro studium magie. Informace v ní uvedené jsou čistě základní a velmi, velmi nedostačujíci, pokud ji chcete brát jako učebnici. Ale velmi hezky je v ní například popsán samotný smysl magie, co magie vlastně je a jak se na ni máme dívat. Ocenila jsem také zpracování historie čarodějnictví, které sice není nijak podrobné, ale zase obsahuje všechna potřebná data a přehlednou formou vás provede dlouhým úsekem dějin.
Obsáhlá je třeba kapitola o runách, nenajdete tady sice všechny potřebné informace, ale pro seznámení se s runami a pochopení jejich významu to stačí.
Kniha obsahuje i několik kouzel, ovšem v tomto ohledu ji překoná jakákoli jiná kniha o magii.
Největší část autorka věnovala astrologii a numerologii, ovšem opět se jedná jen o základní informace.

Kniha je nejvýznamější právě pro autorčiny osobní zážitky a názory. Je psaná celkem vtipně, velmi hezky se čte. Poslouží všem, kdo si o čarodějkách neumí udělat představu. Ukazuje nás takové jaké jsme...

Kompletní kniha kadidel, olejů & lektvarů - Scott Cunningham

14. července 2012 v 18:07 | Turmaween&Daraija |  Magická knihovna
Kniha je rozdělena do tří částí. V první z nich naleznete základní informace o magii a obecné informace o výrobě olejů, kadidel, mýdel... Druhá část obsahuje velké množství nejrůznějších receptů na výrobu kadidel, olejů, mastí, inkoustů, tinktur, bylinných koupelí, koupelových solí, odvarů, mýdel, škapulířů a prášků. Ve třetí části naleznete vše o nahrazování bylin a jejich zařazení podle účelu, planety, živlu a znamení. Tuto část ocení hlavně ti, kteří chtějí vytvářet vlastní recepty nebo upravovat známé.

I. část
Informace v první části jsou omezeny na nejzákladnější fakta a slouží spíše jako připomenutí, nikoliv pro samostatné studium. Autor předpokládá, že již nějaké znalosti z oblasti magie máte.
O něco podrobněji jsou rozepsány informace týkající se samotné výroby. Dozvíte se, jak správně určit poměr a množství přísad, jak výrobek magicky posílit či jak a kde získat potřebné ingredience. Jedna kapitola se zaměřuje dokonce i na vytváření vlastních receptů.
Nejobsáhlejší z této části jsou kapitoly zaměřeny na konkrétní výrobky, kde se například dozvíte, jak se rozdělují kadidla, jak správně udělat odvar nebo jak se odlišují tinktura a extrakt.

II. část
Jde o receptář obsahující konkrétní recepty na výrobu kadidel, olejů, mastí, inkoustů, tinktur, bylinných koupelí, koupelových solí, odvarů, mýdel, škapulířů a prášků k různým účelům.
Krom klasické lásky a ochrany jsou recepty zaměřeny na astrologická znamení, sabaty, živly a planety. Dokonce zde můžete najít i několik receptů na legendární létací mast (létejte opatrně)!

III. část
Této části knihy si vážíme nejvíce, protože informace o nahrazování bylin jsme dosud nikde jinde nenašly. Mnoho receptů v této i jiných knihách obsahuje byliny, které není možné (u nás) sehnat, nebo se shánějí velmi obtížně. Ale díky přehledným tabulkám v této knize je můžete velmi snadno nahradit za vámi dostupné. Pokud se chystáte vymýšlet vlastní recepty, třeba planetárních kadidel, jistě je také oceníte.

My osobně knihu využíváme velmi často, ať už jako inspiraci, nebo pro její praktické tabulky.

Kniha je vhodná jak pro ty, co s výrobou teprve začínají, tak i pro zkušenější čarodějky, které zde naleznou spoustu učitečných receptů. (Základní znalosti magie nutností)